Scenérie mohutných Švýcarských Alp

Rozkládá se ve švýcarském kantonu Graubünden a italské provincii Bormio. Můžete se také setkat s termínem Rétické Alpy (zahrnují pak i skupinu Livigno a Sesvenu). Její celková rozloha je 1 500 km². Pro mnoho značených cest, opěrných bodů, bivaků a chat je to velmi oblíbená skupina vysokohorských turistů a lezců.

Řeka Mera tvoří západní hranici Berniny, dolí řeky Adda (Valtellina), je jižním vymezením oblasti (dá se říci, že je to vlastně údolí Valtellina v Itálii). Horní tok Innu spolu s údolím Val Bernina, sedlem Berninapass a dolinou Val Poschiavo tvoří sever až severovýchod oblasti.

Nejvyšší   vrcholy najdeme v západní části údolí Val Maleco, které vychází z údolí Valtellina. Zde je i nejvyšší   vrchol (Piz Bernina – 4 049 m   n. m.) obklopený dalšími čtyřtisícovkami. Výstup na něj je nejčastěji volen z chaty Rifugio Marco e Rosa (3 597 m n. m.) – obtížnost je II. UIAA. Celá oblast se dělí na několik   celků: Piz Bernina, hřeben Palü (3 905 m n. m.), Bellavista (3 922 m n. m.), Corvatsch (3 451 m n. m.), Margna – Tremoggia (3 159 m n. m.) a Bergell (Cima di Castello, Bregaglia, 3 378 m n. m.)- je tvořen pevnou a odolnou žulou – velmi oblíbený lezecký cíl.

Území je i dosti zaledněno. Nejznámějšími ledovci jsou: Morteratsch, Sella, Pers, Tschierva, Scerscen a   Varuna.

Bernina je také významným rozvodím. Odděluje vodní systém Pádu a Dunaje. V jižní části celého území se nacházejí dvě krásná údolí – Poschiavo a Bregaglia. Hovoří se zde italsky a středomořské klima a kuchyně lákají přinejmenším na výlet.

Jsou menší horskou skupinou.   Rozkládají se na území 2 100 km² a najdeme je na nejvýchodnějším místě Západních Alp. Na severu a východě je obtékají dva přítoky Rýnu – Vorderhein a Hinterheim a údolí řeky Brenno a sedlo Lukmanier dělí Adulské Alpy od skupiny Gotthard.   Nejvyšší horou je Rheinwaldhorn (3   402 m).V ledovcích pod vrcholem této hory pramení jedna z největších evropských řek – Rýn. Celou oblast dělíme na několik skupin – například: Medel, Piz Terri, Güferhorn, Splügen   Kalkberge. Celé pohoří je nesmírně působivé a krásné díky pohledům na scenérie mohutných Alp, stékajícím ledovcům, jezerům a zatím turisticky nerušeným klidem.

Jsou jednou z nejkrásnějších alpských skupin. Na území Švýcarska jsou zastoupeny jen malou částí. Nejvyšším švýcarským vrcholem je Haute Cime (3.257 m), který je součástí mnohavrcholového štítu Dents du Midi. Jedním z nejlákavějších míst švýcarských   Savojských Alp je Ženevské jezero, které nabízí pohled na zasněžené velikány a vinařské venkovské vesničky. Jižní břeh jezera patří Francii a tím přibližuje celou oblast až k mohutným francouzským Savojským Alpám a jižněji dokonce až k oblasti Mont Blancu. Jezero je plošně největší sladkovodní plochou v západní Evropě. Měří ve svém nejširším bodě 14 km a maximální hloubka je 310 metrů. Projížďka lodí je krásným zpestřením pobytu. V zimě je nejvíce navštěvovaná lyžařská oblast Portes   du Soleil.

2 600 km² velké pohoří se nachází v jediném italsky hovořícím kantonu Švýcarska – Ticino. V němčině a italštině se oblast   nazývá Tessin, proto také časté označení Tessinské Alpy. Zcela odlišné od ostatních částí švýcarské je zde vše. Jídlo, kultura i architektura… Romantika, jižní temperament obyvatel, krajina sluncem zalitého italského středozemí si získá úplně každého. Lepontské Alpy jsou součástí Vnitřních krystalických Alp. Jižní a západní hranici tvoří státní hranice s Itálií (jezero Maggiore) a dále na sever ji vytváří pomyslná osa měst Locarno – Bellinzona – Biasca podél toku řeky Tessin až po sedlo Nufenenpass. Kouzlo celé oblasti a její úchvatná přírodní krása rozhodně stojí za návštěvu.

Rozkládají se na území 1 300 km² v Centrálním Švýcarsku. Řadí se k Vnějším   krystalickým Alpám a jsou klasickou ukázkou švýcarských Alp. Západní hranici tvoří sedlo Grimselpass, řeka Aare a sedlo Brünigpass, sever je ohraničen jezerem Vierwaldstätter, na východě území obtéká řeka Reuss a jižní hranice je tvořena sedlem Furka. Jižní část hor je silně zaledněna. Nejvyšší masív je Dammastock (3 630 m) a dále pak Talenstock, Sustenhorn a Titlis Pod sedlem Furka je vyhlídka, odkud se lze kochat´ustupujícím Rhonským ledovcem, který zároveň napájí stejně nazvanou a velmi významnou řeku.

2 300 km² velký horský celek, který je sice   nižší, ale velmi atraktivní.   Nejvyšší hora La Tornette dosahuje 2 540 m. Od Bernských Alp dělí toto pohoří údolí Niedersimmental a sedlo Jaunpass, od Emmentálských Alp město Bern a řeka Aara, na severozápadě není hranice   dána a pohoří zde přechází pozvolna do Švýcarské plošiny. Část hranic také Ženevské jezero a hranice jihu a východu tvoří silnice mezi městy Aigle, sedlem Col du Pillon a Saanen. Město Freiburg je dobrým výchozím místem. Pro jihozápad je dobré zvolit některé město na břehu Ženevského jezera, které rozhodně také stojí za návštěvu. Je prý  nejmodřejším jezerem Švýcarska. Celé pohoří dělíme do několika skupin: La Berra a Ochsen – u Freiburgu. Vanil   Noir a Dent de Lys (2 014 m)   nad Ženevským jezerem.