Rusko

Do Ruska!?!? Ses zbláznil, ne?“ Není divu, že pro většinu české populace je Rusko na samém chvostu cestovatelských zájmů. V Čechách tolik oblíbené zjednodušování totiž v tomto případě funguje více než stoprocentně – Rusko pro nás bylo po několik desetiletí synonymem slova okupant, z čehož po změně režimu ihned vyplynulo, že co je ruské, to je špatné a proč bychom tedy dobrovolně jezdili do země které máme plné zuby? Docela tenhle postoj chápu, ale to ještě neznamená že ho nepovažuju za správný. Rusko se od začátku perestrojkových let (1985) hodně, někdy až drasticky změnilo. Co by Vám nemělo uniknout? Paláce Petrohradu, historické památky Moskvy, klášterní komplex Pečory, trekking nebo rafting na Kavkaze a Uralu, projížďka po Transsibiřské magistrále vedoucí z Moskvy až do Vladivostoku.

Kde se nachází Dálný východ?

Ruská federace je největším státem světa, rozkládá se od východní Evropy přes celou severní část Asie až k Ochotskému a Beringovu moři. Zaujímá téměř 12 % světové souše a skládá se z 21 republik. Většina území leží v krajně nepříznivých oblastech a je velmi řídce osídlena. Evropu od Asie odděluje pohoří Ural, dále na východě se rozkládá Sibiř.

Krok do neznáma

Rusko je obrovská země, která nabízí celou řadu nádherných oblastí pro cestovatele dobrodružnějších povah a milovníky rozlehlé, civilizací téměř nedotčené, přírody. Přestože podmínky pro cestování jsou tu kromě několika nebezpečných oblastí příznivé, Rusko se asi ještě nějakou dobu nestane cílem masových turistických zájezdů. Výjimkou jsou městské a obchodní cesty do Moskvy, Petrohradu či dobrodružně zaměřené zájezdy na Sibiř. Rusko totiž pro většinu cestovatelů představuje stále velký krok do neznáma. Ten, kdo tyto obavy překoná, si však odnese silné a nezapomenutelné zážitky. Pro cestování je významná Bajkalsko-Amurská magistrála a vnitrostátní letecká doprava. Základ ruského území vytvářejí čtyři rozsáhlé přírodní celky: Východoevropská rovina, Západosibiřské nížina, Středosibiřská vysočina a Dálný východ.

Výhoda ruštiny

Kdo umí rusky má v Rusku obrovskou výhodu. Nejen že v téhle, kdysi tak „pokrokové“, zemi nikdo neumí jinak než rusky, ale i kdyby uměl, bylo by to asi na nic, protože Rusko je možné pochopit jen v ruštině. Vidět a slyšet obyčejné lidi kolem, dohadovat se s prodavačkami, poslouchat průvodce v muzeích nebo třeba jen číst reklamy v metru či na ulicích. Pokud člověk navíc má ten správný ruský přízvuk (a je k tomu správně rusky oblečen), má šanci dostat ruské ceny. Na řadě míst totiž oficiálně platí systém dvojích cen: jedny pro občany SNS, druhé pro zbytek světa.

Kriminalita

Snad každý kdo věděl, že jedu do Ruska, nebo že jsem se odtamtud právě vrátila se zhrozil a vypravil ze sebe komentář jako „Rusko! A to se nebojíš, že tě mafie zastřelí„, nebo „Vem’ si s sebou chleba, tam prý lidi umírají hlady„. Podobné příběhy jsem také slyšela a četla, ale teď se toho říká a píše tolik, že je lepší nevěřit a místo toho ověřit. :-) S kriminalitou jsem se osobně nesetkala. Ostatně, co se týká obav z mafie, nemusí se obyčejný turista moc vzrušovat (samozřejmě pokud nejede do Čečenska nebo Dagestánu, kde jsou turisti oblíbeným zbožím, za než se dá získat tučné výkupné). Organizovaný zločin jede ve velkém a nějaký jednotlivec je pro ně absolutně nezajímavý.

Jídlo

Rusko je relativně drahá země, ale sehnat se tam dnes dá už skoro všechno a rozhodně tedy neplatí, že tam není co jíst. Jen pro ně je jídlo hodně drahé. Začínají se otevírat supermarkety západního stylu, i když v menších městech existují stále jen socialistické samoobsluhy, případně tržnice. Většina těchto potravinářských obchodů však má společné dvě věci: prodávají v nich otrávené prodavačky a nepřirozeně vysoké procento zboží tvoří alkohol, hlavně samozřejmě ruské vodky – samohonky.

Lidé

Přestože se v Rusku leccos změnilo, jedno zůstává stále stejné – lidé. Na jednu stranu je to dobře, protože jejich dobromyslná povaha je skvělá a Rusové se k cizincům vůbec nechovají nepřátelsky, jak by se dalo usuzovat z naší historické zkušenosti. Taky je to ale špatně, protože dokud zůstane v lidech jejich představa, že se o ně celý život bude někdo starat, že každý úspěch je už z principu podezřelý (všichni přece mají mít stejně, ne?) a že kdo nekrade, okrádá svoji rodinu, Rusko se nikam nepohne ani přes sebevětší záchranné programy a podpůrné iniciativy. Jako všude existují i výjimky, a tak Vám přeju mnoho hodných a poctivých pocestných a spolucestujících…